Kostel sv. Vojtěcha ve Vejprnicích

Kostel sv. Vojtěcha ve Vejprnicích

Vejprnický kostel v nynější podobě začal stavěti František Václav z Wrtby. Základní kámen byl položen 30.dubna 1723. Kostel byl posvěcen 25.dubna 1726 metropolitním kanovníkem Karlem Dominikem Řečickým, jenž býval ve Vejprnicích farářem. Stavba kostela je dle vzoru Diezenhoferova.

Zdejší kostel patří mezi nejkrásnější kostely venkovské a vyrovná se mnohému kostelu městskému. Je kryt taškami (na rybinu). Cibulovitá věžní báň byla původně kryta šindelem s červeným nátěrem, lucerna a ostatek věže nad ní byly kryty plechem též červeně natřeným. Makovice a křížek jsou pozlacené. Věž kostela je umístěna na západní straně, je vysoká 37m (měřeno od paty věže až do jejího nejvyššího bodu). Stavba kostela je barokní. Hromosvod na věži a nad kostelem byl pořízen za farářování Martina Pachla.

Největší zvon instalovaný ve zvonici

Pod cibulovitou bání je umístěna zvonice, ve které byly 3 zvony. Čtvrtý  -umíráček-  nachází se ve věžní lucerně. Největší ze zvonů nese jméno patrona osady sv. Vojtěcha, druhý -menší- je pojmenován Marie, třetí, jímž se zvonilo poledne, ranní a večerní klekání a umíráček jmen neměly.

Hodiny jsou umístěny pod zvonicí, byly vyměněny za nové r. 1905 z daru 1000 Kč, který věnovala uhelná akciová společnost v Sulkově. Mají 2 ciferníky, jeden na straně jižní, druhý na západní. Ve svých rozích nesou letopočet pořízení. Ručičky a cifry jsou pozlaceny. Naposled obnoveny v roce 1932.

Vnitřek kostela – čelní štít s hlavním vchodem od východu je stavěn až do výše hřebenu kostelní střechy a je vyzdoben na vrchu dvěma z kamene tesanými sochami. Kromě hlavního vchodu vedou do kostela dva vchody vedlejší proti sobě umístěné. Jeden ze strany jižní, druhý ze severní, nyní nepřístupný, poněvadž je před ním postaven oltář sv. Jana Nepomuckého pořízený roku 1785 a pocházející z Plas. Vnitřek kostela je o třech lodích, klenutý, ve středu s mohutnou polokulovitou kopulí, je nádherně vyzdoben uměleckými, ze dřeva řezanými sochami a krásnými nástěnnými malbami. Malbou zvlášť vyniká strop i stěny presbytáře, kopule chrámová i strop.

V kostele byly 3 oltáře, hlavní ku cti sv. Vojtěcha, po straně pravé oltář sv. Anny, po straně levé oltář Proměnění Páně. Po stranách hlavního oltáře je sloupoví spojené horem oblouky. Každý z těchto sloupů je ozdoben sochou některého člena Svaté rodiny. Sloupoví dodává zvláštní půvab jak presbytáři, tak i oltáři. Svatostánek hlavního oltáře byl původně tvaru kulovitého, modře natřen a ozdoben zlatými hvězdami. Za duchovního správce, faráře a vikáře Martina Pachla byl nahrazen tabernákulem nynějším. Nad svatostánkem se tyčí krucifix a po jeho obou stranách na kamenných podstavcích stojí socha Panny Marie a svatého Jana, miláčka Páně. Nad křížem je umístěn obraz naznačující výjev ze života sv. Vojtěcha.

Pohled na krucifix se svatostánkem Presbytář

Interiér kostela s pohledem k oltáři

Presbytář je od ostatního kostela oddělen mřížkami. Před mřížkami po pravé straně je mramorová křtitelnice stojící na pískovcových schodech, kryta plechovým víkem se sochou sv. Jana Křtitele. Po levé straně je kazatelna s bohatě řezaným a kresleným baldachýnem. Na vrcholu kazatelny nesou dva andělé desky Desatera. Po pravé straně kazatelny je výklenek s přesýpacími hodinami. Hlavní lodi chrámové mají dvě řady dubových lavic. Na východní straně nad hlavním vchodem je kruchta, na kterou vedou točité schody z pravé i levé strany. Nyní se užívají schody z pravé strany.

Varhany  -  varhanový stroj s pedálem je umístěn ve střední části kůru tak, že varhaník hledí přímo na oltář. Varhany mají  čtrnáct  rejstříků a dva manuály o pěti oktávách.Interiér kostela s pohledem od oltáře

V kostele je mnoho ve dřevě řezaných soch a sousoší  v životní velikosti, které jsou upevněny na chrámových zdech na dřevěných konsolách.

Obrazy - nad oltářem sv. Anny je obraz Útěk Sv. rodiny do Egypta, nad levým postranním oltářem je obraz Proměnění Páně. Nad oltářem sv. Jana Nepomuckého je obraz představující mučednickou smrt sv. Jana. Nad svatostánkem téhož oltáře je ve skleněné skříňce umístěna lebka sv. Felicissima.
Zpovědnic je šest. Dvě jsou pod chorem po obou stranách hlavního vchodu. Dvě při postranním vchodu pravém i levém a po obou stranách mřížek před kněžištěm. Po vnějších stranách lavic je šest korouhví a čtyři lucerny, po obou stranách mřížek jsou korouhve dvě.

Podlaha je vydlážděna pískovcovými plotnami. Před presbytářem ve středu je poklopová deska z mramoru uzavírající vchod do hrobky nacházející se před kostelem. Po obou stranách jsou do podlahy zasazeny dvě desky s reliefy Točníků z Křimic.

Sakristie se nachází pod kostelní věží a je klenutá. V ní při severní straně jsou barokní skříně se zásuvkami, ve kterých jsou mešní roucha a jiné bohoslužební potřeby. Nejvýše je vztyčen kříž. Od umíráčku a poledního zvonu jsou v sakristii provazy ke zvonění.

Kolem kostela byl osadní hřbitov obehnaný zdí. Po obou stranách při vchodu na hřbitov jsou ze strany východní dvě kaple. Pravá je Boží hrob, levá byla kostnice, která byla v červnu r. 1893 proměněna v kapli Panny Marie Lurdské. Kosti narovnané v kostnici byly převezeny na nový hřbitov. Ve sklepeních byly ponechány na svém místě a zazděny. Obě kaple jsou čtvercové, klenuté, kryté prejzovou střechou s malou vížkou zakončenou křížkem.

Opravy – poslední oprava vnějšku  v roce 1932 nákladem 920 000 korun. Vnitřek v roce 1933 nákladem 38 000 korun. Restauraci uskutečnil pan děkan Josef Štefek. Náklad 130 000 korun byl uhrazen příspěvkem patrona kostela knížetem Jaroslavem z Lobkowicz a sbírkami. Památkový úřad věnoval na opravu 10 000 korun. V roce 1932 byl šindel na věži nahrazen zinkovým plechem. Při vnitřní opravě v roce 1933 byly odkryty nové fresky na severní a jižní straně kostela. Celkem jsou čtyři a znázorňují výjevy ze života sv. Vojtěcha, jemuž je kostel zasvěcen.

S kostelem je spojena fara starobylou krásnou pavlačí, která je vedena přes bývalý příkop obepínajícím starou tvrz. Pavlač stojí na třech pilířích, na nichž spočívají nosné trámy skládající se ze dvou do sebe sroubených trámů, aby nosnost byla zvýšena. Pavlač je kryta šindelem. Na prostředním pilíři na straně západní je zasazen v mramoru umělecky tesaný erb pánů ze Džbánů, kteří bývali též pány Vejprnic. Erb je velice cenný, protože se nachází jen zde a v Jezdné u Pňovan.  Dřívější fara byla s kostelem mezi Líněmi a Vejprnicemi, toto místo bylo dlouho označováno vysokým dřevěným hnědě natřeným křížem, který věkem sešel a více obnoven nebyl. 

Starobylá krytá pavlač spojující kostel s farou Starobylá krytá pavlač spojující kostel s farou

Fara - zdejší fara se datuje již od dob předhusitských a zůstala přísně katolická i za bouří husitských. Kde a kdy původní fara byla postavena se nezachovalo. Nynější farní budova je slohu barokního s lomenou střechou kryta taškami „na rybinu“, tak jak byla všechna stará stavení taškami kryta.

Stáje, kůlna a stodola měly původně střechy šindelové. Dnes již všechna hospodářská stavení jsou kryta taškami.

Farní budova je jednopatrová, stavěná ze silných kamenných zdí, v přízemí úplně klenutá. Z pravé strany od farního vchodu, která je na sever, vedou dřevěné schody do prvního patra, které má rovné trámové stropy. V prvním patře býval dříve pokoj duchovního správce a jeho pracovna. Na straně východní a  na straně západní kaplanka a hostinský pokoj. Uprostřed je prostorný sál s okny k jihu. V přízemí na straně východní je kancelář duchovní správy, dříve kuchyně, dále kuchyně a byt pro hospodyni. Na straně západní je tzv. černá kuchyně s pecí a udírnou a dva pokoje sloužící k uložení bohoslužebních rouch a nádob. Na jižní straně je druhý vchod vedoucí do přední farské zahrady. Na severní straně od fary jsou kolny, chlévy, atd.

Fara

Pověst, kde dříve stávala fara – první fara byla umístěna na západní straně bývalé myslivny čp.36. Tvrdí se, že tato myslivna je pozůstatkem prvotní fary, která byla ve Vejprnicích postavena, když byl dřívější kostelík z Mokřin přenesen na nynější místo. Písemný doklad se nezachoval.                 

Ve 14. století byl kostel v Mokřinách, druhý kostel v místě, kde je dnes ZŠ. Nynější - třetí kostel začal stavět František Václav hrabě z Wrtby. Základní kámen byl položen 30.4.1722. Vysvěcen byl 25.srpna 1726. Kolem kostela byl dříve hřbitov, který byl později přeložen za vesnici.

Roku 1830 zemřel František Josef hrabě z Wrtby, poslední toho rodu a odkázal svůj majetek Janu z Lobkowicz.



Vejprnické zvony do kostela zvou – 

jejich sladké tóny, chvějí duši mou. 

Chrám tam na vršíčku, sladká pohádka, 

duši mi v něm jímá, blahost přesladká. 

Baroku zde perla, zlatý diadém, 

každá socha, obraz, skvostem, pokladem. 

Nad oltářem skví se svatý Vojtěch sám, 

ochráncem v zlých dobách býval vždycky nám.  

Vedle svatý Václav, kněžna Lidmila, 

národu vždy byla matka rozmilá. 

Na nádherných sloupech světců sochy zřím, 

uprostřed se klene skvostný baldachýn. 

Pod ním dřevo Kříže, na něm Kristus pní, 

jak pněl na Golgotě v chvilce poslední. 

Pod Křížem je matka, vedle svatý Jan – 

jenž mi za patrona na křtu svatém dán.

Zde jsem u oltáře co hoch klečíval, 

ministrantek malý zbožně modlíval. 

Tu zlatý pan vikář žehnal lidem svým, 

od oltáře hleděl zrakem laskavým. 

S kazatelny skvostné rád nám kázával, 

víru našich otců horlivě hlásal. 

A tam nade vchodem, z východní pak strany, 

kůr se vznáší, na něm skvostné varhany. 

Dědečkovy ruce na ně hrávaly,

 přes dvacet pět roků chválu vzdávaly. (míněn pan učitel (řídící)   Lašek)

 A po mnoha letech, used jsem já, vnuk – 

k varhanám těm starým, probudit jich zvuk. (vnuk, pan učitel Jan Melichar)

   Bože na nebesích, rač mi milost dát,

 bych na Tvé varhany, dlouho mohl hrát.

 Všechněm lidem k písni slavně chtěl bych hrát,

 za milosti Tvoje, vroucí díky vzdát.  


Varhany

 Když  děd na Vás hrával  a po letech zas vnuk (pan řídící Lašek v r. 1867-1892; zemřel 5.11. 1906  - viz Kronika Vejprnic)

 jak Bůh se na nás smával a sčítal srdcí tluk. 

A vedl naše ruce, by tónů čarozvuk,

v radosti, touze, muce, přemohl světa hluk. 

Zní jasně Vaše hlasy když radost srdcem chví,

zvučí po všechny časy a do duše nám zní. 

Až jednou budu zmírat, a den přijde poslední, 

nechť varhan drahých zvuky mi do věčnosti zní. 

I v nebi na varhanách těch rajských chtěl bych hrát, 

za vše co Pán Bůh dal mi, chtěl bych své díky vzdát. 

20.1. 1953 Jan Melichar, učitel


Zpracoval :       Jaroslav Šefl, tč. kronikář obce Vejprnice

Ve Vejprnicích  27. května 1993

 .