Kostel sv. Vojtěcha ve Vejprnicích
Vejprnický kostel v nynější podobě začal
stavěti František Václav z Wrtby. Základní kámen byl položen 30.dubna
1723. Kostel byl posvěcen 25.dubna 1726 metropolitním kanovníkem Karlem
Dominikem Řečickým, jenž býval ve Vejprnicích farářem. Stavba kostela je dle
vzoru Diezenhoferova.
Zdejší kostel patří mezi nejkrásnější kostely venkovské a vyrovná se mnohému kostelu městskému. Je kryt taškami (na rybinu). Cibulovitá věžní báň byla původně kryta šindelem s červeným nátěrem, lucerna a ostatek věže nad ní byly kryty plechem též červeně natřeným. Makovice a křížek jsou pozlacené. Věž kostela je umístěna na západní straně, je vysoká 37m (měřeno od paty věže až do jejího nejvyššího bodu). Stavba kostela je barokní. Hromosvod na věži a nad kostelem byl pořízen za farářování Martina Pachla.
Pod
cibulovitou bání je umístěna zvonice,
ve které byly 3 zvony. Čtvrtý
-umíráček- nachází se ve věžní
lucerně. Největší ze zvonů nese jméno patrona osady sv. Vojtěcha, druhý -menší-
je pojmenován Marie, třetí, jímž se zvonilo poledne, ranní a večerní klekání a
umíráček jmen neměly.
Hodiny jsou umístěny pod zvonicí, byly vyměněny za nové r. 1905 z daru 1000 Kč, který věnovala uhelná akciová společnost v Sulkově. Mají 2 ciferníky, jeden na straně jižní, druhý na západní. Ve svých rozích nesou letopočet pořízení. Ručičky a cifry jsou pozlaceny. Naposled obnoveny v roce 1932.
Vnitřek kostela – čelní štít s hlavním vchodem od východu je stavěn až do výše hřebenu kostelní střechy a je vyzdoben na vrchu dvěma z kamene tesanými sochami. Kromě hlavního vchodu vedou do kostela dva vchody vedlejší proti sobě umístěné. Jeden ze strany jižní, druhý ze severní, nyní nepřístupný, poněvadž je před ním postaven oltář sv. Jana Nepomuckého pořízený roku 1785 a pocházející z Plas. Vnitřek kostela je o třech lodích, klenutý, ve středu s mohutnou polokulovitou kopulí, je nádherně vyzdoben uměleckými, ze dřeva řezanými sochami a krásnými nástěnnými malbami. Malbou zvlášť vyniká strop i stěny presbytáře, kopule chrámová i strop.
V kostele byly 3 oltáře, hlavní ku cti sv. Vojtěcha, po straně pravé oltář sv. Anny, po straně levé oltář Proměnění Páně. Po stranách hlavního oltáře je sloupoví spojené horem oblouky. Každý z těchto sloupů je ozdoben sochou některého člena Svaté rodiny. Sloupoví dodává zvláštní půvab jak presbytáři, tak i oltáři. Svatostánek hlavního oltáře byl původně tvaru kulovitého, modře natřen a ozdoben zlatými hvězdami. Za duchovního správce, faráře a vikáře Martina Pachla byl nahrazen tabernákulem nynějším. Nad svatostánkem se tyčí krucifix a po jeho obou stranách na kamenných podstavcích stojí socha Panny Marie a svatého Jana, miláčka Páně. Nad křížem je umístěn obraz naznačující výjev ze života sv. Vojtěcha.
Presbytář je od ostatního kostela oddělen mřížkami. Před mřížkami po pravé straně je mramorová křtitelnice stojící na pískovcových schodech, kryta plechovým víkem se sochou sv. Jana Křtitele. Po levé straně je kazatelna s bohatě řezaným a kresleným baldachýnem. Na vrcholu kazatelny nesou dva andělé desky Desatera. Po pravé straně kazatelny je výklenek s přesýpacími hodinami. Hlavní lodi chrámové mají dvě řady dubových lavic. Na východní straně nad hlavním vchodem je kruchta, na kterou vedou točité schody z pravé i levé strany. Nyní se užívají schody z pravé strany.
Varhany
- varhanový stroj
s pedálem je umístěn ve střední části kůru tak, že varhaník hledí přímo na
oltář. Varhany mají čtrnáct rejstříků a dva manuály o pěti oktávách.
V kostele je mnoho ve dřevě řezaných soch a sousoší v životní velikosti, které jsou upevněny
na chrámových zdech na dřevěných konsolách.
Podlaha je vydlážděna pískovcovými
plotnami. Před presbytářem ve středu je poklopová deska z mramoru
uzavírající vchod do hrobky nacházející se před kostelem. Po obou stranách jsou
do podlahy zasazeny dvě desky s reliefy Točníků z Křimic.
Sakristie se nachází pod kostelní věží
a je klenutá. V ní při severní straně jsou barokní skříně se zásuvkami, ve
kterých jsou mešní roucha a jiné bohoslužební potřeby. Nejvýše je vztyčen kříž.
Od umíráčku a poledního zvonu jsou v sakristii provazy ke zvonění.
Kolem
kostela byl osadní hřbitov obehnaný
zdí. Po obou stranách při vchodu na hřbitov jsou ze strany východní dvě kaple. Pravá je Boží hrob, levá byla
kostnice, která byla v červnu r. 1893 proměněna v kapli Panny Marie
Lurdské. Kosti narovnané v kostnici byly převezeny na nový hřbitov. Ve
sklepeních byly ponechány na svém místě a zazděny. Obě kaple jsou čtvercové,
klenuté, kryté prejzovou střechou s malou vížkou zakončenou křížkem.
Opravy – poslední oprava vnějšku v roce 1932 nákladem 920 000 korun.
Vnitřek v roce 1933 nákladem 38 000 korun. Restauraci uskutečnil pan děkan
Josef Štefek. Náklad 130 000 korun byl uhrazen příspěvkem patrona kostela
knížetem Jaroslavem z Lobkowicz a sbírkami. Památkový úřad věnoval na opravu
10 000 korun. V roce 1932 byl šindel na věži nahrazen zinkovým plechem.
Při vnitřní opravě v roce 1933 byly odkryty nové fresky na severní a jižní
straně kostela. Celkem jsou čtyři a znázorňují výjevy ze života sv. Vojtěcha,
jemuž je kostel zasvěcen.
S kostelem je spojena fara starobylou krásnou pavlačí, která je vedena přes bývalý příkop obepínajícím starou tvrz. Pavlač stojí na třech pilířích, na nichž spočívají nosné trámy skládající se ze dvou do sebe sroubených trámů, aby nosnost byla zvýšena. Pavlač je kryta šindelem. Na prostředním pilíři na straně západní je zasazen v mramoru umělecky tesaný erb pánů ze Džbánů, kteří bývali též pány Vejprnic. Erb je velice cenný, protože se nachází jen zde a v Jezdné u Pňovan. Dřívější fara byla s kostelem mezi Líněmi a Vejprnicemi, toto místo bylo dlouho označováno vysokým dřevěným hnědě natřeným křížem, který věkem sešel a více obnoven nebyl.
Fara - zdejší fara se datuje již od dob předhusitských a zůstala přísně katolická i za bouří husitských. Kde a kdy původní fara byla postavena se nezachovalo. Nynější farní budova je slohu barokního s lomenou střechou kryta taškami „na rybinu“, tak jak byla všechna stará stavení taškami kryta.
Stáje, kůlna a stodola měly původně střechy šindelové. Dnes již všechna hospodářská stavení jsou kryta taškami.
Farní budova je jednopatrová,
stavěná ze silných kamenných zdí, v přízemí úplně klenutá. Z pravé strany
od farního vchodu, která je na sever, vedou dřevěné schody do prvního patra,
které má rovné trámové stropy. V prvním patře býval dříve pokoj duchovního
správce a jeho pracovna. Na straně východní a
na straně západní kaplanka a hostinský pokoj. Uprostřed je prostorný sál
s okny k jihu. V přízemí na straně východní je kancelář duchovní
správy, dříve kuchyně, dále kuchyně a byt pro hospodyni. Na straně západní je
tzv. černá kuchyně s pecí a udírnou a dva pokoje sloužící k uložení
bohoslužebních rouch a nádob. Na jižní straně je druhý vchod vedoucí do přední
farské zahrady. Na severní straně od fary jsou kolny, chlévy, atd.
Pověst, kde dříve stávala fara – první fara byla umístěna na západní straně bývalé myslivny čp.36. Tvrdí se, že tato myslivna je pozůstatkem prvotní fary, která byla ve Vejprnicích postavena, když byl dřívější kostelík z Mokřin přenesen na nynější místo. Písemný doklad se nezachoval.
Ve 14. století byl kostel v Mokřinách, druhý kostel v místě, kde je dnes ZŠ. Nynější - třetí kostel začal stavět František Václav hrabě z Wrtby. Základní kámen byl položen 30.4.1722. Vysvěcen byl 25.srpna 1726. Kolem kostela byl dříve hřbitov, který byl později přeložen za vesnici.
Roku 1830 zemřel František Josef hrabě z Wrtby, poslední toho rodu a odkázal svůj majetek Janu z Lobkowicz.
Vejprnické zvony do kostela zvou –
jejich sladké tóny, chvějí duši mou.
Chrám tam na vršíčku, sladká pohádka,
duši mi v něm jímá, blahost přesladká.
Baroku zde perla, zlatý diadém,
každá socha, obraz, skvostem, pokladem.
Nad oltářem skví se svatý Vojtěch sám,
ochráncem v zlých dobách býval vždycky nám.
Vedle svatý Václav, kněžna Lidmila,
národu vždy byla matka rozmilá.
Na nádherných sloupech světců sochy zřím,
uprostřed se klene skvostný baldachýn.
Pod ním dřevo Kříže, na něm Kristus pní,
jak pněl na Golgotě v chvilce poslední.
Pod Křížem je matka, vedle svatý Jan –
jenž mi za patrona na křtu svatém dán.
Zde jsem u oltáře co hoch klečíval,
ministrantek malý zbožně modlíval.
Tu zlatý pan vikář žehnal lidem svým,
od oltáře hleděl zrakem laskavým.
S kazatelny skvostné rád nám kázával,
víru našich otců horlivě hlásal.
A tam nade vchodem, z východní pak strany,
kůr se vznáší, na něm skvostné varhany.
Dědečkovy ruce na ně hrávaly,
přes dvacet pět roků chválu vzdávaly. (míněn pan učitel (řídící) Lašek)
A po mnoha letech, used jsem já, vnuk –
k varhanám těm starým, probudit jich zvuk. (vnuk, pan učitel Jan Melichar)
Bože na nebesích, rač mi milost dát,
bych na Tvé varhany, dlouho mohl hrát.
Všechněm lidem k písni slavně chtěl bych hrát,
za milosti Tvoje, vroucí díky vzdát.
Varhany
Když děd na Vás hrával a po letech zas vnuk (pan řídící Lašek v r. 1867-1892; zemřel 5.11. 1906 - viz Kronika Vejprnic)
jak Bůh se na nás smával a sčítal srdcí tluk.
A vedl naše ruce, by tónů čarozvuk,
v radosti, touze, muce, přemohl světa hluk.
Zní jasně Vaše hlasy když radost srdcem chví,
zvučí po všechny časy a do duše nám zní.
Až jednou budu zmírat, a den přijde poslední,
nechť varhan drahých zvuky mi do věčnosti zní.
I v nebi na varhanách těch rajských chtěl bych hrát,
za vše co Pán Bůh dal mi, chtěl bych své díky vzdát.
20.1. 1953 Jan Melichar, učitel
Zpracoval : Jaroslav Šefl, tč. kronikář obce Vejprnice
Ve Vejprnicích 27. května 1993